Koncem devadesátých let jsem započala svůj odchod z kulturního provozu. Poté, co jsem pracovala v nakladatelství Votobia, uspořádala jsem několik knižních festivalů a jiných kulturních akcí, už to nešlo dál. Začalo být v prostoru moc dotací a grantů, museli jste mnoha lidem lézt do zadku a když jste to nechtěli, neměli jste šanci konkurovat.
Obrázek to ukazuje jasně. Máte to černé na bílém. Farmaceutické firmy nejsou žádní andělé v bílých pláštích, kteří nezištně hledají cestu ke zdraví lidí. Jsou to tvrdí byznysmeni, kterým jde primárně o zisk.
Naši předci byli prozíraví a nastavili zákony v ústavě s vědomím, že je někdo bude chtít obcházet a rušit. Ústavní zákony není tak jednoduché eliminovat. Přesto se to děje a právo na svobodu slova je pošlapáváno ústava neústava...
Jak se takový troll projevuje a čím konkrétně nás ohrožuje. Velmi bych ocenila přesnou a konkrétní definici. Zatím se tímto pojmem šermuje jedna radost, bez toho, že by někdo tuto nálepku objasnil a vysvětlil.
Poslední dobou hodně přemýšlím o Slovensku. Byla jsem na srazu - 35 let po ukončení vysoké školy - a strávila jsem v Žilině 4 dny. Myslím, že Slováci jsou v pohodě. Nikdo se nijak po volbách nebouří a slovenská veřejnoprávní televize informuje o krocích nové vlády celkem neutrálně. Což mě docela mile překvapilo.
Tak vláda má důvěru. Ale důvěřují jí jen vlastní poslanci, kteří jsou motivováni udržením mandátů. Ještě jí možná důvěřují někteří novináři, kteří těžko opouští své mantry antibabišismu. Určitě ale vládě nedůvěřuje veřejnost. Stačí jít do ulic a zeptat se lidí.
*Vyplněním osobních údajů souhlasíte s jejich zpracováním. Údaje budou sloužit pouze k rozesílání newsletterů a nebudou poskytovány třetí straně. Svůj souhlas můžete vždy bezplatně odvolat.