Infografika

Dnes mě zaujala diskuse o eutanázii. Nechci se do tak složitých filosofických debat pouštět, ale napadl mě jeden úhel pohledu. Za eutanázii bych vůbec nepovažovala odpojení od přístrojů. Pokud člověk nemůže žít TRVALE bez pomoci přístrojů, je to ještě život? Vnímá-li, má právo se rozhodnout, jestli takový život chce. Nevnímá-li, mají právo o něm rozhodnout jeho blízcí. To podle mého soudu není eutanázie. Jak si můžeme brát do rukou odpovědnost za to, koho necháme žít a koho ne? Trvalý život na přístrojích podle mého soudu není život...
Když se podíváte na události posledních dní, mají jedno společné. Manipulování s fakty, blokování lidí na sociálních sítích, mazání skupin, zesměšňování oponentů a jejich snaha je dehonestovat, zamlčování faktů, mediální šikana, mlčení k problémům, atd.
Včera jsem ve vysílání Svobodného vysílače ťukla jeden problém. Hodně lidem se to líbit nebude...
Lehko je odsoudit, když vidíte dlouhé fronty na dobrovolně POVINNÉ testování. Je to stejné, jako když u nás máme dobrovolné očkování, ale bez něho vám nevezmou dítě do školky.
Naši politici se chovají jak nezodpovědné děti, které bez rozmyslu utrácí za blbosti. Zcela rezignovali na jakoukoliv zodpovědnost a pod tlakem propagandy dělají velká nesmyslná gesta.
Přijatá opatření situaci nijak nezklidňují a to potřebujeme nejvíce. Vystrašení lidé zbytečně zatěžují zdravotnický systém a ten pak nemá dost kapacit na skutečně nemocné.
To řekla jedna pamětnice bombardování a německé agrese. Podle jejích slov je dnešní situace mnohem depresivnější a více frustrující. Přitom reálně drtivé většině lidí smrt nehrozí ani v těch nejdivočejších apokalyptických představách. Za okupace to ale bylo naopak - smrt hrozila naprosto reálně.
Tak se nám snaží vnutit Istanbulskou úmluvu. Evropská unie ji chce ratifikovat pro všechny země EU. Ono by se ani nic moc nestalo - nikdo by neřešil její zavádění do praxe. Ovšem kromě nevolených lidí s mocí. A že jich máme!
Lídři opozice, kteří mají zdroje a lidi, zcela ignorují nespokojenost lidí s koronaopatřeními. Spontánní odpor se tak přetavuje do nepovedených demonstrací, kterým chybí profesionální organizace. Není problém sehnat ozvučení ani zařídit povolení. Problém je demonstraci zpropagovat a její program nastavit tak, aby demonstrace jako taková měla aspoň trochu smysl.
Fotka z Německa ukazuje poslušné děti, které ve škole vítá duhová vlajka, učitelé a představitelé církví v rouškách. Skoro vypadá jako naaranžovaná, jako ukázka totálního zmatení a podřízenosti. Ale to je realita Německa.

Stránky

*Vyplněním osobních údajů souhlasíte s jejich zpracováním. Údaje budou sloužit pouze k rozesílání newsletterů a nebudou poskytovány třetí straně. Svůj souhlas můžete vždy bezplatně odvolat.